Ústřice, humři i domácí těstoviny
Štemberk Food Festival 2014
První víkend v červnu byl v Brně zasvěcený dobrému jídlu. Na hrad Špilberk opět dorazilo to nejlepší nejen z regionu – luxusní restaurace s vybranou nabídkou, ale i výrobci domácích paštik. Ovšem nejen proto se třetí ročník Špilberk Food Festivalu vyvedl jako nikdy předtím! Letos také poprvé nepršelo, a tak bylo dost času na nicnedělání, debužírování i zasněné pozorování rozpáleného centra moravské metropole. Zkrátka relaxovalo se jídlem. A samozřejmě s jídlem…
Mezi stánky se u země tetelí horký vzduch, který se co chvilku míchá s vůní pečených steaků, čerstvých jahod, mleté kávy, bylinek nebo smažených chobotnic. Změna data festivalu všech gurmánů a delikates prospěla, po celé tři dny neukápla nad Špilberkem jediná dešťová kapka, zato se snad každému při pohledu pod šikovné ruce kuchařů seběhly všechny sliny do jedné. Z města jezdila k bráně do opevnění kyvadlová doprava, na hradbách hrál jazz a vystoupila i pravá jižanská kapela. A aby toho nebylo málo, návštěvníci si během slastného trávení mohli prohlédnout interiér zrestaurovaného kasina SS, kterým se hrad Špilberk může nově pochlubit.
Den jako stvořený pro růžové víno
U vchodu si vyzvedáme sklenice na nožce a pokračujeme ke směnárně, během festivalového víkendu se, jak už je dobrým zvykem, neplatí českými korunami, ale florény. Jeden je za dvacet pět korun a už za deset ochutnáte nějakou vymazlenou specialitu, kterou nelze zapít ničím jiným než vynikajícím vínem. Ve všech směrech je o návštěvníky postaráno na výbornou. Oproti loňskému roku je v nabídce daleko více míchaných drinků s ledem, ideální kombinace pro teplý den. Lidé si po terasách nosí proklatě zelené nebo rudé nápoje, do kterých je ponořena i celá feferonka! Ochutnáme, ale až později.
Náš zážitkový den totiž začíná u stánku lahůdkářství La Cucina Italiana, kde si po vzoru slavného pařížského detektiva Maigreta dáváme osvěžující aperitiv, hořký Aperol. A pak jako bychom se na svět najednou dívali skrz orosené kostky ledu, všechno je tak nějak klidné a zatraceně dobré. V nádherném bezčasí procházíme letos nově otevřenou jižní terasou, abychom se na několik dlouhých minut zastavili u stánku se sýry Président. Jejich degustace je v sobotu exkluzivně zahrnuta v ceně vstupenky, a tak se necháváme strhnout chutí jemného brie i vyzrálého camembertu, zakusujeme čerstvé fíky, ale víc nám jedou vlašské ořechy.
Šťastně ztraceni v přehršli chutí
Neomylně pak naše kroky vedou ke stánku vyhlášené brněnské restaurace Koishi. Kde jinde se nechat omámit kompletním menu, když víme, že právě tady se bude snoubit s vybranými víny jejich sesterského vinného baru Petit Cru. Vedle u nás čím dál populárnějších fish & chips se nám kombinace zdají být (nutno dodat, že jako vždy…) snad až moc divoké. Jak tohle může dohromady chutnat? Objednáváme od každého porci a navrch si poroučíme i nejdražší jídlo letošního Špilberk Food Festivalu, humra se sladkým hráškem edamame, černým česnekem, pěnou z jasmínové rýže a rýžovou kroketou.
A jako vždy jsme překvapení stejně jako spokojení! Shime saba, marinovaná makrela a okurky s hořčicovým miso, wakame a seznamem se následně stává i vítězem našeho festivalového debužírování. Nic lepšího jsme si už nezvládli objednat, souboj to byl ale velmi vyrovnaný. Ristorante Rialto vyrazilo letos do pomyslného boje s grilovaným špízem z mušle sv. Jakuba a tuňáka modroploutvého podávaného na milánském rizotu, Pavillon zase vsadil na citrusy marinovaného jesetera v sashimi stylu, ke kterému se servírovaly okurky a dresink z černého seznamu. Člověk v té nabídce ani neví, co si dřív poručit a ochutnat…
Sladká tečka po jídle
Unaveni lenošením a výběrem delikates volíme oddechový čas na kávu, čaj a cappuccino. O první se nám jako vždy postarají u stánku Julius Meinl, kvalitní čaje tentokrát nově prezentuje v rámci festivalu firma Whittard of Chelsea a u automatů De‘Longhi si necháváme vysvětlit, jaké štěstí bychom udělali, kdybychom jeden z nich měli doma. Káva byla silná, aromatická – jednoduše vynikající, ke koupi nás ale krásná slečna nepřiměla, zůstali jsme neoblomní – proč kupovat kávovar, když si na kávu chceme zajít do kavárny? A stejný názor máme i co se cukrovinek týče – jiní je jednoduše umí připravit daleko lépe než my, což se dokázalo i na Špilberk Food Festivalu.
Mé chuťové buňky jásají hned dvakrát, a to když si dám zmrzlinu – kopeček z pravé čokolády a kopeček z mandlového marcipánu u stánku Bon Bon, a pak když mi číšník z Pavillonu donese bavarois z mléčné čokolády s čerstvými jahodami a jahodovým sorbetem – cítím se jako v první třídě základní školy, kdy jsem za vysvědčení dostala svůj první ovocný pohár, na který si pamatuji. Té lahodné sladkosti se po letech zase nemohu nabažit.
V hlavní roli dobré jídlo
Ano, třetí ročník Špilberk Food Festivalu byl také o novodobých celebritách, slavných kuchařích, kteří stáli nejenom za sporáky stánků svých restaurací. Své fígle předváděli i na Velkém nádvoří, na hlavním pódiu v rámci cooking shows. Z nejzvučnějších jmen se v Brně představili italský michelinský kuchař Stefano Ciotti, hvězda našich televizních obrazovek Zdeněk Pohlreich a Dalibor Navrátil, který návštěvníky celým doprovodným programem provedl jako moderátor.
Také se pořádala soutěž v otvírání ústřic, zúčastnit jste se mohli oblíbených řízených degustací vína i ochutnávek kávy. V neděli porcoval sushi master Noritado Saito čerstvého tuňáka na pódiu a celý festival byl jako už tradičně zahájen sabráží. Že nevíte, co to je? Ale no tak – jde o umění otevírání lahve šampaňského setnutím jejího hrdla šavlí. Sečteno a podtrženo – bylo toho více než dost! Brno se na pár dní stalo hlavním městem dobrého jídla a pití, Špilberk už potřetí opanoval svátek hodování a viděno z úhlu návštěvníka, každý rok je to lepší a lepší. Už teď jsme zvědaví na ten další…
