Osm podlaží splněných snů
Kaufhaus des Westens
27. března 1907 byl v Berlíně otevřen obchodní dům Kaufhaus des Westens. Přes okamžitý sukces obchodu, pro který se vžil název KaDeWe, tehdy ani autor nápadu a první majitel Adolf Jandorf, ani architekt Emil Schaudt netušili, jak hvězdnou budoucnost má dům před sebou. Že totiž původně šestipodlažní (včetně přízemí) výkladní skříň nejlepšího zboží o rozloze 24 000 m² vyroste v moloch o osmi patrech s více než 60 000 m² prodejní plochy, dvěma tisíci zaměstnanců a s třemi sty osmdesáti tisíci položek sortimentu nejvybranějšího zboží.
Cesta k dnešnímu věhlasu druhého největšího obchodního domu Evropy, kde projde průměrně až 60 000 návštěvníků denně – jsou ale i dny, kdy se vystřídá i třikrát tolik kupujících – nebyla ani zdaleka procházkou růžovým sadem. Projděme si v rychlosti cestu, kterou KaDeWe urazil do dnešní podoby mimořádného místa na mapě berlínské nabídky luxusního zboží všeho druhu ze všech končin světa. V roce 1927 převzal obchod Hermann Tietze a jeho společnost Hertie a už tehdy plánoval přidání dalších dvou podlaží. Světová hospodářská krize, hlavně však počínající nástup nacizmu k moci tyto snahy zastavily. Potom přišla válka a rok 1943. Americká puma (některé zprávy říkají, že to byl sestřelený bombardér) stavbu poničily natolik, že KaDeWe na čas zmizel z povědomí kupujících.
Na znovuotevření, a to zprvu jen dvou poschodí, si lidé museli počkat do roku 1950. O dalších šest let později se KaDeWe znovu zaskvěl v někdejším lesku. Vlastně ne, byl nyní větší, přibyla ona již před válkou avizovaná dvě patra. Pro nás se hvězda tohoto obchodního domu rozsvítila po pádu berlínské zdi. Hlavním cílem snad každého byl právě KaDeWe. Veleobchod na Wittenbergplatz v Berlíně nás prostě přitahoval jako petrolejka můru. Jak by také ne, vždyť většinu sortimentu jsme tam viděli úplně poprvé.
Projít všechna patra KaDeWe určitě nezvládneme, jednak je to mocný atak na naši kreditku, jednak by na to nestačil týden. A to ani při penzu času jeden den na patro. Věnujme se tedy „jen“ posledním dvěma podlažím, i tak to bude pořádná nálož. 6. patro a lahůdky je paleta nepřeberné škály potravin, komorních restaurací a bister nejrůznějších zaměření. O spokojenost zákazníků se stará na 110 kuchařů a 40 pekařů a cukrářů, připravujících vybrané delikatesy v asi třiceti gurmetských pointech. Oči až přecházejí a jeden neví, kde vlastně začít.
Proč si tedy nedopřát luxus, který byl dříve vyhrazený jen nejvyšší společnosti, a nezačít den ústřicemi. Půltucet jich zvládneme hravě, zvlášť když je vydatně skropíme některou ze značek šampaňského. Mně se nejvíce zalíbilo v kolekci domu Jacquart, brilantní svěžest a bohatá, výrazná perlička nastartuje vaši mysl a připraví ji na celý den pobytu v tomto ráji mlsných. Navíc s jemným masem dokonale čerstvých mlžů zastíní všechny nepříjemnosti, které vás během rána potkaly. Skvělý začátek.
Komu přijde snídaně à la carský dvůr příliš okázalá a možná i nákladná, může se „odbýt“ některou z uzenářských specialit. Známé klobásy od norimberských přes mnichovské až k vyhlášeným berlínským curry wurstům jsou jen jednou ze stovek možností.
Pokud si chuť k jídlu chcete nejprve řádně nabudit, nejlépe to uděláte malou exkurzí mezi prodejními pulty. Desítky druhů italských uzenin, mortadella a prosciutto, švýcarské šunky vysušené horským povětřím, úžasné paštiky, třeba špikované lanýži nebo pistáciemi, salámy z Maďarska. Všechno neskonale čerstvé, omamně vonící a zvoucí k okamžitému ochutnání. Sliny se jen sbíhají. Když si chcete připravit lukulské hody doma, potom nelze minout oddělení masa. Drůbež, zvěřina, exotika – například v podobě sobích steaků, vedle toho hovězí řezy ze všech známých světových plemen. A vepřové, jehněčí, všechno vonící ryzími masovými odéry, každý druh svým. Nadšeni tu budou i milovníci drobů, nač si jen vzpomenou, zakrátko objeví pod sklem vitríny. Srdce, ledvinky, dršťky, i u nás už téměř neviděné plíce, všeho, co hrdlo ráčí.
Jinde zase čerstvé fíky, provokativně rudá jablka, izraelské batáty, úžasná maracuja a nenápadné, ale zážitek pro patro slibující liči. Tím se zase chlubí sektor ovoce a zeleniny. Ve specialitách si přijde na své každý, kdo doma stůně po opravdu špičkových produktech.
Devět značek balsamika – jedno věhlasnější než druhé, 41 druhů rýže, japonské švestkové víno, čínské nudle, indické čatní a spousty dalších položek. Vůbec už nemluvím o kávě a čaji, který jsem přestal počítat u dózy číslo 38, a to jich tam ještě notná baterie zbývala.
Samostatnou kapitolou jsou vína a vzácné destiláty. Když si cestou k vinotéce vzpomenete na sebeexkluzivnější druh, jsem si téměř jist, že ho za sklem vinného humidoru objevíte. Možná ne ročník, ale kýžený sklep určitě ano. Kupříkladu milovníci kalifornských vín tu narazí na Opus One 1987. A kde je na 400 druhů chleba, 1800 druhů sýra a bezpočet dalších uzenin?!
Zkrátka mohli bychom tu procházet hodiny a hodiny a stále bychom nacházeli nové věci. Třeba v nekonečných regálech marmelád, džemů a nezvyklých zavařenin. Teď už ale určitě musíte mít hlad. Dovolím si tedy doporučit některý z oněch komorních restauračních koutů s lákající nabídkou. Bouillabaisse nabízí tři druhy téhle znamenité polévky. Ať si poručíte kteroukoliv z nich, nebudete zklamáni. Samozřejmě, bohatá Exclusive je úžasná a dokonale vás zasytí. Dobře si lze vybrat vlastně všude. U ostrůvku Grill & Pfanne třeba Wiener Schnitzel. Jinde, u Paula Bocuse, zkuste Quiche mit Ratatouille-Gemüse s malým salátkem, při vší zdánlivé hutnosti vás osvěží. La notre crêperie láká na crêpes Elysées s horkými jahodami a vanilkovou omáčkou. A stojí se tu na ně fronty.
Mohli bychom tak projít všechny ty kouzelné koutky. Mimořádnému sukcesu se těší sushi bar. Asijská kuchyně je v Berlíně obecně na vysoké úrovni, není se proto čemu divit. Nás však čeká ještě sedmé patro, to fakt nemůžeme propást. Le Buffet je samoobslužný Fresh Flow Concept prý s tisícovkou židlí, nevím, nepočítal jsem je. Asijská jídla, grilovaná masa, čerstvé ryby, vše tu o polednách doslova mizí před očima. Všechno je navíc prozářeno denním světlem, když sem slunce skleněnou střechou radostně shlíží na předkládané dobroty.
Když máte štěstí a podaří se vám se závěrečnou kávou a nedostižným pohárem – máte tisíc chutí pustit se do něho hned u pokladny, ale vydržte, budete odměněni – urvat místo u skleněného čela prostoru, můžete sledovat, jak se hemžení aut i lidí mění v plynoucím čase. Kterak se stíny prodlužují, dav mířící do vstupní brány domu řídne. A naopak sílící zástup těch, kteří KaDeWe opouštějí, signalizuje, jak doba pokročila a vy se zvolna musíte odebírat k odchodu. Podobně si nemůžete užívat všude, protože berlínský obchodní dům, kterému je letos sto a sedm let, je podle všeho největším prodejcem potravin v Evropě a za tokijským Takashimaya druhým na celém glóbu. Což pro nás možná není tolik významné jako fakt, že cokoliv tam ochutnáte nebo si zakoupíte domů, nese pečeť nejvyšší kvality. O té se tady nesmlouvá, což je dobře. Jak pro pověst obchodu samého, tak pro spokojenost oněch desetitisíců labužníků odevšad, kteří dnes a denně míří do jeho horních dvou pater.
